28. ledna 2025
Aktuality
V únoru tomu bude šest měsíců, co se stal součástí jedné ze služeb Charity Uherské Hradiště – Centra duševního zdraví. Řeč je o 46letém psychiatrovi Františku Honzákovi, který v rozhovoru čtenářům popsal nejen svou profesní cestu, ale také svůj vztah k cestování a zejména ke Španělsku, kde se už několikrát vydal po Svatojakubské poutní stezce do Santiago de Compostela.
Na pozici psychiatra jste posílil tým Centra duševního zdraví Charity Uherské Hradiště. Kde jste působil doposud a kde se ještě věnujete psychiatrii?
Před nástupem do Centra duševního zdraví v Uherském Hradišti jsem působil jako sekundární lékař v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde jsem do atestace vystřídal celou řadu různých oddělení. Posledních zhruba devět let jsem pracoval na ženském gerontopsychiatrickém oddělení. Do Centra duševního zdraví mě přivedla Iveta Krystýnková. Přišlo mi to zajímavé, tak jsem té nabídky využil a domluvili jsme se na spolupráci.
Působíte také jako soudní znalec, je to tak?
Ano, to je moje hlavní pracovní činnost. K tomu jezdím v pondělí a ve středu do Centra duševního zdraví v Uherském Hradišti.
Jste tam od loňského září. Jaký máte dojem z těch několika měsíců své práce na Slovácku?
Popravdě, lepší než jsem očekával. Pracuje se mi tady velmi dobře. Je zde velmi dobrý kolektiv, zdravé vztahy, vynikající vedoucí – co víc si přát? Každé pondělí a středu se sem těším. Za mě velká spokojenost.
Jak vás klienti Centra duševního zdraví najdou? Kde v Hradišti působíte?
Sídlíme v atriu, kousek od Masarykova náměstí. Klienti se k nám dostávají různými cestami. Máme navázanou velmi dobrou spolupráci s Psychiatrickou nemocnicí v Kroměříži, kam pravidelně jednou za dva týdny jezdí naše sestři a sociální pracovnice. Jsou tam v kontaktu s pacienty a ve spolupráci s personálem nemocnice vyhledáváme vhodné pacienty pro naši péči. S těmito pacienty mívám v Uherském Hradišti sezení, kde jim vysvětluji, co Centrum duševního zdraví nabízí. Pokud se pacient rozhodne využít naše služby, navážeme spolupráci a po jeho propuštění si jej převezmeme do péče. Další práci přizpůsobujeme jeho potřebám tak, aby se dokázal co nejlépe začlenit do běžného života.
Jsou vaši klienti převážně z našeho regionu, nebo přijíždějí i odjinud?
Převážně jsou z Uherskohradišťska a Uherskobrodska. Pokud z nějakého důvodu nemohou přijet oni k nám, jezdíme my za nimi do jejich bydliště. Aktivních klientů máme v řádu desítek.
S jakým typem onemocnění se u vás klienti nejčastěji léčí?
V podstatě se jedná o pacienty s takzvaným psychotickým onemocněním, například schizofrenií. Dále s onemocněními ze skupiny afektivních poruch, kam patří třeba deprese či mánie. Také se setkáváme s poruchami osobnosti nebo akutními stresovými poruchami – tedy když se člověku v životě přihodí něco dramatického a potřebuje akutní pomoc, přičemž nemá k dispozici ambulantního psychiatra. V takových případech samozřejmě řešíme i tyto akutní stavy, které buď léčíme ambulantně, nebo v závažnějších případech doporučujeme hospitalizaci.
Mají větší zdravotní potíže psychiatrického charakteru spíše muži nebo ženy?
To nelze specifikovat. Řekl bych, že je to tak půl na půl, není to nijak vychýlené. Pracujeme s klienty od osmnácti let prakticky bez horní věkové hranice. Je to napříč věkovým spektrem, ale průměrný věk bych odhadl na 40 až 45 let, máme však i osmdesátileté klienty.
Co obnáší vaše práce soudního znalce?
Je to velmi kreativní a různorodá práce. Pracuji pro soudy a orgány činné v trestním řízení, když potřebují vypracovat znalecký posudek. Posuzuji například, zda a jaký vliv měla duševní porucha na spáchání trestného činu. Druhá větev je občanskoprávní, kde vypracovávám posudky při řízení o omezení svéprávnosti a podobně.
Najdete si ve své vytíženosti čas na zájmy a záliby? Čemu se ve svém volnu věnujete nejraději?
Ve volném čase se věnuji práci na domě a na zahradě. Baví mě ale také cestování. Vždy trávím minimálně měsíc v roce mimo Českou republiku. Rád se toulám, konkrétně po Španělsku. Tu zemi jsem si velmi oblíbil, imponuje mi tamní atmosféra. Po práci v CDZ chodím jednou týdně i na lekce španělštiny.
Vyrážíte i na túry po Svatojakubské poutní cestě do Santiago de Compostela?
Ano, už třikrát jsem ji absolvoval. A letos se tam také chystám, pokud mi to možnosti dovolí.
Jakou nejdelší trasu jste zatím ušel?
Zatím jen ty kratší, něco přes 300 kilometrů. Vedla přes hory a trvala 12 dnů, což je tak akorát, aby se člověk nehnal.
Jaký význam pro vás mají cesty do Santiago de Compostela? Poznávací nebo i duchovní?
Ta cesta se dá pojmout několika způsoby. Já jsem věřící, křesťan, takže mi na ní imponuje i její duchovní rozměr.
Dá se mluvit o duchovní očistě také v tom smyslu, že si člověk tříbí myšlenky?
Určitě. Do jisté míry už je to dáno tím, že člověk může vystoupit ze své zaběhnuté komfortní zóny a řešit úplně jiné věci než v běžném životě. Už ta změna sama o sobě působí očistně. Cesty se snažím absolvovat sám, což je podle mého názoru lepší. Ten pocit je takový, jako by byl člověk v tu dobu v jakémsi jiném stavu, v jiném světě.
Vnímáte to jako duchovní či fyzické „lázně"?
Je to rozhodně odpočinek, především mentální – tím, jak se člověk oprostí od běžných věcí. Fyzická stránka se po pár dnech stabilizuje a tělo si zvykne na jednostrannou zátěž. Chodí se běžně asi 25-35 kilometrů denně.
A tělo si na takovou zátěž skutečně zvykne?
Ano, náplní dne je pouze chození. Člověk v podstatě celý den jde a pak má možnost si odpočinout a zrelaxovat.
Takže po zbytek dne máte pauzu?
Přesně tak. Člověk si odpočine, zajde si někam na jídlo, je dostatek času na poznávání okolí, památek a podobně. Ráno kolem šesté, sedmé se opět vyráží dál. A takhle je režim každého dne stejný.
Co byste do roku 2025 popřál Charitě a naší společnosti?
Charitě bych popřál, ať dále rozvíjí svou činnost na křesťanských základech, na kterých je postavena, protože to je podle mě zcela zásadní. Lidem přeji, ať se mají rádi a ať se snaží co nejméně podléhat různým dezinformacím, kterým jsou vystavováni skrze média a sociální sítě. Ať používají zdravý selský rozum a zbytečně nešíří zlo, které nám nic dobrého nikdy nemůže přinést, i když je myšleno dobře.
Vizitka:
František Honzák se narodil v Kroměříži 31. července 1978. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.
Pavel Bohun
