Jedním z dlouholetých klientů chráněného bydlení Ulita v Uherském Hradišti je 38letý Ondřej Pospíšil. Po osmi letech, kdy žil v Ulitě na Velehradské třídě, se v uplynulých dnech přestěhoval do nového Uliťáckého chráněného bydlení v uherskohradišťských Rybárnách.
Třípokojový byt obývá spolu s dalšími dvěma hochy. Každý z nich má svůj pokoj v patře domu a společně užívají kuchyňku, koupelnu, záchod a chodbičku.
„Jsme v pohodě. Je nás tam míň než na Velehradské a bez asistence máme víc svobody, volnosti,“ vyjadřuje se Ondřej k aktuálnímu a poněkud volnějšímu režimu v novém bytě chráněného bydlení.
On už je Ondra podle slov zástupce ředitele Charity v Uherském Hradišti Dalibora Jiráska hodně samostatný, a tak asistentky jako jsou v Ulitě na Velehradské, nepotřebuje, proto mohl jít bydlet s dalšími dvěma klienty Ulity do bytu v Rybárnách. „Už se umím o sebe postarat sám – vyperu si a uklidím pokoj. Pracovat chodím každý den od osmi do deseti dopoledne do chráněné dílny. Tam skládáme sáčky na jedno použití pro automobilový průmysl,“ přibližuje Ondra svou práci. Jeho život pak také plní různé brigády v Charitě i mimo ni.
„Když je potřeba, tak pomáhá chlapům stěhovat věci ze střediska na středisko, a tak podobně,“ tvrdí Dalibor Jirásek. Ondra přiznává, že má dostatek volného času, ale rovněž si nastavil svůj režim, který se snaží dodržovat. „Když jdu do práce, tak vím, že v deset večer už musím na kutě. V šest ráno vstávám. Hmm, ale když je sobota, tak se s kamarádem vydáváme do Ostrohu, kde mají jeho rodiče domek. Já jedu na elektro koloběžce a on na elektro kole. Někdy se odsud vracíme až další den,“ líčí svůj život Ondra.
Kromě jízdy na koloběžce patří mezi Ondrovy koníčky brouzdání na internetu a hodně jej baví auta. Má vitrínu plnou modelových zmenšenin skutečných aut. „Můj sen, který se mi ale bohužel nikdy nesplní, je mít řidičák a auto, proto rád jezdím jako závozník s řidiči z Charity a jízdu si aspoň takhle užívám,“ říká Ondra Pospíšil závěrem.