9. října 2024 Aktuality

Umění žít? Lidé jsou jazýčkem na misce vesmírných vah, říká Marek Orko Vácha

Uherské Hradiště – Anatomie, filozofie, historie, etika. To je jen několik témat, jimiž se v mimořádně zajímavé, více než dvouhodinové přednášce pro pracovníky Charity zabýval v Uherském Hradišti Marek Orko Vácha – český římskokatolický kněz, teolog, molekulární biolog, bioetik, pedagog, spisovatel a skaut. Tento specialista na otázky evoluční biologie, lékařské a enviromentální etiky i farář v jedné osobě mluvil o umění žít.

„Co to tedy vlastně je, to umění žít? Je to termín. K čemu by byla etika, kdyby vás nedokázala proměnit k lepšímu? K čemu by byla tato přednáška, kdyby s námi zatřásla a nedonutila nás přemýšlet o tom, jak se stát lepšími bytostmi? K čemu by to bylo? Pro Aristotela je etika něco, čemu on říká umění žít - Art of Living,“ vysvětluje Marek Orko Vácha.

V lidmi zaplněném uherskohradišťském prostoru HUB 123, kde se přednáška v pondělí 7. října uskutečňuje, by v té chvíli bylo slyšet špendlík spadnout na zem. Přednášející přítomné doslova hypnotizuje srozumitelností svých argumentů i tvrzení a doslova je přikovává do židlí.

„My o tom většinou nepřemýšlíme takhle. Chodíme do práce, z práce, do školy, ze školy, nákupy, děti. Snažíme se vykrýt ty největší problémy, které nám život přináší. A tady tenhle velký Řek říká: „Zastav se, člověče, udělej ty dva kroky zpátky, a teď se podívej na svůj život, jako by to bylo umělecké dílo,“ naznačuje pedagog a tvrdí, že každé slovo, které člověk řekne, každý čin, který vykoná - už to je podle něj drobný tah štětcem po tom velkém bílém plátně. „A nejedná se o nic menšího než o to, aby v poslední den mého života to plátno bylo co nejkrásnější, aby bylo dokonalé. Tomu se musíme naučit,“ vybízí rétor svým klidným, ale důrazným hlasem a volně přechází od jednoho tématu k těm dalším, navazujícím. Na řadu přichází Etika.

„Nikdo nejsme zlí, všichni chceme prožít dobré životy. A Aristoteles říká: „No jasně, ale musíme se to taky trošku naučit, jak vlastně ten dobrý život žít. Stejně tak jako klavírista. To, že hraje na klavír, to nemá ve svých genech, ve své přirozenosti,“ říká Aristoteles.

A těsně vedle etiky se nachází morálka, o které Tomáš Akvinský podle Váchy říká: „Morálka, to je úkol člověka nebo nauka o tom, jak být šťastný štěstím, kterým je šťastný Bůh v modlitbě. Modlitba není nic jiného než, že v modlitbě dovoluji Bohu, aby mě učinil šťastným.“ To je celé,“ pokračuje přednášející a zaměřuje se na kapitolu o tom, kdo je, člověk.

„Běžíte ke kapli, kde je pohřbený mystik ze Španělska Juan de la Cruz, Jan od Kříže, a tam na zdi porostlé břečťanem je citát Juana de la Cruz: „Bůh je jako pramen, ze kterého si každý odnese tolik, jak velkou si přinese nádobu.“ A najednou kolem toho běžíte a říkáte si, no to je ono! Toto přece platí naprosto univerzálně. Gymnazistům můžeme říct - ano, toto je tvoje studium. Čtyři nebo osm roků na gymnáziu - čekáš hodně? Odneseš si hodně. Čekáš málo? Dostaneš málo. Nečekáš vůbec nic? Neodneseš si nic. Totéž můžeme říct o každé přednášce. I o této. Je to Bůh jako pramen, ze kterého si odnesu tolik, jak velkou si přinesu nádobu. Čím víc člověk čeká, tak tím víc dostane,“ vysvětluje Marek Orko Vácha.

A to souvisí s tím, že všichni podle Váchových slov se budeme po smrti odpovídat za svůj život. „A už mně nepomůže, že takhle kázal můj politický lídr, že tohle po mně chtěl můj náboženský vůdce. Toto byla myšlenka a možná příkaz mého rodiče anebo mého faráře anebo mého vedoucího ve skautu anebo ředitele mého gymnázia. Od určité chvíle člověk už hraje sám na sebe,“ upozorňuje kněz i vědec v jedné osobě. Je to na nás. „Rady ostatních jsou zajímavé, ale běda, kdyby jim člověk slepě důvěřoval. Lépe se zmýlit vlastním srdcem, než následovat rady temných,“ dodává.

Svoboda je pro nás důležitá věc, ale v reálu se podle Váchy možná jedná o to, jak svoji svobodu deponujeme na někoho jiného a zbavujeme se odpovědnosti za svoje jednání. „Dnes je doba sekt nebo extremistických politických stran a ono je to vlastně velmi pohodlné, protože v tom komplikovaném světě přijde vůdce a je jedno, jestli náboženský nebo politický a řekne tohle je černé, toto je bílé, toto dělejte a toto nedělejte,“ vybízí kněz. Máme podle něj chápat své životy jako obrovskou bitvu, jako život pacienta na smrtelné posteli, kde nebe i peklo soupeří o jeho duši. „I dnes zápolí síly dobra se silami zla, síly jsou vyrovnané, a podle toho, jak se vám podaří den, tak ta strana zvítězí. Vy jste jazýčkem na misce těch vesmírných vah. Není malých rolí,“ říká Marek Orko Vácha závěrem.