Domácí pečovatelská služba Charity Uherské Hradiště pomáhá po celý rok sedm dnů v týdnu Zobrazit fotogalerii
6. dubna 2022 Tiskové zprávy

Domácí pečovatelská služba Charity Uherské Hradiště pomáhá po celý rok sedm dnů v týdnu

Domácí pečovatelská služba vznikla v Oblastní charitě Uherské Hradiště již v roce 1993. Tehdy se jednalo o středisko Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Od 1. 1. 2006 bylo středisko rozděleno na Domácí zdravotní péči a Domácí pečovatelskou službu.

„V současné době máme okolo čtyřiceti zaměstnanců. Mezi šestou a sedmou hodinou ráno vyráží do terénu za každého počasí sedm dnů v týdnu po celý rok. Za klienty přijíždí auty, na kolech, hromadnou dopravou i pěšky,“ informuje vedoucí Domácí pečovatelské služby Nikola Novotná.
Míří přímo do jejich domácností i chráněných bytů v majetku obcí. Ty jsou například v Hluku, Uherském Ostrohu, Polešovicích, Nedachlebicích, Topolné, Starém Městě a dalších obcích. Tamním obyvatelům pečovatelky, jejichž oficiální označení je dnes pracovník v sociálních službách, pomáhají se vším, co potřebují. Na prvním místě se jedná o hygienu a převlékání podle potřeby včetně různých speciálních pomůcek v podobě ortéz, užívání invalidních vozíků, zvedáků a ostatních speciálních pomůcek. Zajišťují přípravu a podávání jídla, pití a popřípadě také léků. Samozřejmostí je mytí nádobí a základní úklid prostor, kde se pečovatelé se svými klienty pohybují. Někde ale musí pečovatelé i vyčistit kamna a zatopit. Kromě toho zájemce doprovázejí při jednáních na úřady, poštu, k lékaři či do škol
„Služby poskytujeme na základě Zákona o sociálních službách číslo 108/2006 Sb.. Tam je přesně stanovený výčet veškerých našich činností. Není možné, aby si někdo objednával pouze dovoz obědů či úklid a nevyužíval žádné další naše služby týkající se péče. Dovážku obědů zajišťuje mnoho komerčních organizací. Na základě požadavku můžeme objednat také kadeřnice, manikúru či pedikúru u provozovatelů, kteří jsou ochotni dojet do domácností,“ upozorňuje vedoucí. Nikola Novotná.
Dále připomíná výhodu propojení charitních středisek, kdy klienti mohou využívat na sebe navazující komplexní služby. Jedná se například o Domácí zdravotní péči. Generální úklid zase zajistí středisko Lidumila s.r.o a v Půjčovně  kompenzačních pomůcek je možné si vypůjčit speciální polohovací zdravotní postele, invalidní vozíky, přenosné toalety a řadu dalších potřebných věcí. Možnost je také využít Charitou nabízenou osobní přepravu různě handicapovaným.
Slova vedoucí střediska Domácí pečovatelské služby potvrzují manželé Karel a Jana Jančaříkovi z Uherského Ostrohu, kteří se starají o své rodiče. „Už pátým rokem máme doma maminku i tatínka. Nejdříve jsme vše zvládali sami. Před rokem a půl jsme ale začali využívat pečovatelskou službu, protože práce přibývalo a sil ubývalo,“ svěřuje se Jana Jančaříková. Zároveň říká, že je moc vděčná také za možnost zapůjčení polohovací postele, invalidního vozíčku a antidegubitních pomůcek. Velmi si pochvaluje pomoc pečovatelky Marie Pšurné, která k nim přichází jednou denně. „Chodím sem před obědem, kdy pomůžu s hygienou a podávám léky a jídlo,“ říká při práci Marie Pšurná, která nedávno oslavila šedesáté narozeniny. „Víte, nejdříve jsem dvanáct let pracovala v sociálních službách Uherské Hradiště, kde jsem zpočátku rozvážela obědy. Teď jsem už šestnáct let u Charity Uherské Hradiště jako pečovatelka a tuto práci bych za nic nevyměnila,“ prozrazuje jubilantka, která všechny své klienty objíždí na služebním elektro kole. Občas mívá službu také v sousední Ostrožské Nové Vsi.
„Naši zaměstnanci musí být všestranní a umět si poradit za každé situace. Naštěstí máme moc šikovné pečovatelky, které umí zvládnou a improvizovat v nejrůznějších okamžicích. Mnohé z nich jsou stálice, pro které není ani problém vzít vědro vody i zatopit v kamnech na tuhá paliva,“ říká Nikola Novotná.
Domácí pečovatelská služba se každým rokem stará zhruba o 300 klientů. Toto číslo nekleslo ani v době covidové pandemie. „To pro nás byla skutečně velmi náročná doba, kdy jsme byli v první linii. Bylo to něco naprosto nového, kdy zpočátku nikdo nevěděl, co dělat, jak postupovat. Vládní nařízení se měnila ze dne na den a my jsme museli fungovat. Pečovatelky chodily do rodin, kde jim nepřiznali, že je někdo nemocný, přestože nám uživatelé podepisovali čestné prohlášení. Onemocněly a nákazu přenesly na své blízké. Měly jsme obavy, aby kvůli některým nezodpovědným klientům nepřenášely nemoc na další klienty. Bylo to velmi náročné,“ vzpomíná vedoucí Nikola Novotná.