13. dubna 2023
Tiskové zprávy
Domácí zdravotní péče uherskohradišťské charity si letos připomíná třicet let existence. V tehdejší Oblastní charitě Uherské Hradiště byla původně součástí Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby.
Vše se změnilo 1. 1. 2006, kdy došlo k rozdělení na Domácí zdravotní péči a Domácí pečovatelskou službu. Nejmladší zdravotní sestru a bratra v týmu dnes dělí od nejstarší kolegyně rovných třicet let. Služebně nejstarší zdravotní sestrou je totiž pětašedesátiletá Miloslava Leciánová.
„V Charitě Uherské Hradiště jsem začala pracovat v roce 1997. Tehdy nás bylo v našem středisku zhruba osm až devět zaměstnanců a měli jsme na starosti zdravotní i pečovatelskou službu,“ vrací se ve vzpomínkách o více než čtvrtstoletí zpět pamětnice. „Jenom zdravotní domácí péče má nyní patnáct sestřiček,“ upozorňuje vrchní sestra Domácí zdravotní péče Lenka Malušová. A dalších 42 zaměstnanců pracuje v Domácí pečovatelské službě, přičemž pečovatelek je 36. Podle Miloslavy Leciánové jsou původní podmínky zdravotních sester i pečovatelek s dneškem nesrovnatelné.
„Automobilů bylo málo, a tak jsme jezdily na kolech, některé sestry chodily po pacientech i pěšky a další využívaly k přesunu hromadnou dopravou. Dojely například do Kunovic a tam v průběhu dne udělaly návštěvy u všech pacientů ve městě. Jen málokdo měl tehdy telefon a mobily ještě nebyly vůbec. Sestry nepoužívaly počítače, proto musely vše psát ručně. Kromě své odborné zdravotní péče ale suplovaly i pečovatelky. Navíc jsme měly na starosti také tehdy vznikající půjčovnu kompenzačních pomůcek,“ vzpomíná Miloslava Leciánová. Na Slovácko se přestěhovala z Hané. V té době měla už 14 let praxe v Nemocnici Kroměříž.
„V Uherském Hradišti jsem dala přednost práci v charitě, protože jsem měla malé děti, takže mně vyhovovalo, že nemusím pracovat na směny,“ vysvětluje zdravotní sestra. Zároveň přiznává, že svou práci bere jako životní poslání. „Chtěla jsem pracovat v charitě, aby lidé nemuseli chodit do domovů důchodců a mohli dožít svůj život doma, v prostředí, kde prožili celý život. Ústavní péče nikdy domov nenahradí,“ míní vitální zdravotní sestra, která by si už dlouhé roky mohla užívat důchod. Navzdory tomu je stále zaměstnána na plný úvazek.
Za dobu její služby pro Charitu se také zcela změnilo vybavení a pomůcky, které dnes mají sestřičky k dispozici. „Naše služba se proměnila především po odborné stránce. Zpočátku se jednalo spíše o dohled nad seniory, kdy jsme změřili tlak a dělali základní úkony. Před třiceti lety nebylo například myslitelné, aby lidé chodili z nemocnice domů s cévními vstupy a podávaly se jim doma speciální výživy do žilního systému. Domů nemohli z nemocnice odejít ani lidé na plicní ventilaci. Dnes není nic neobvyklého, že takové pacienty máme. Zatímco jsme dříve aplikovali inzulín stříkačkou, dnes už mají všichni inzulínová pera. Po sestrách je nyní požadováno více odbornosti. Až do roku 2018, kdy byl při uherskohradišťské charitě založený Domácí hospic Antonínek, jsme měli na starosti také hospicové pacienty v terminálním stavu,“ upozorňuje vrchní sestra Lenka Malušová.
Domácí zdravotní péče dnes poskytuje po dohodě s praktickými lékaři mnoho zdravotních výkonů. Patří sem například odběry krve, aplikace inzulínu, převazy ran a defektů, injekce, ošetření různých typů stomií, aplikace infuzní terapie, péče o nemocné napojené na umělou plicní ventilaci,ošetřovatelská rehabilitace u nemocných po mozkových příhodách, úrazech, operacích a různých neurologických onemocnění.
„Vše se zrychlilo, ale práce neubylo. Populace stárne a naší péči, ať už zdravotní nebo sociální, potřebuje čím dál víc lidí. Přibývá také mnoho onkologicky nemocných, případů Alzheimerovy choroby, mozkových příhod s následnou rehabilitací a celodenní péčí. Proto je nutná úzká spolupráce mezi zdravotní a pečovatelskou službou. Nezastupitelnou roli ale hraje především rodiny, která se chce o svého příbuzného postarat a dopřát mu co nejkvalitnější péči v jeho vlastním prostředí. A to si myslím, že se nám společnými silami úspěšně daří “, říká na závěr vrchní sestra Lenka Malušová.