25. září 2026
Představujeme náš tým
Třiapůl tisíce návštěv ročně, z toho 200 – 300 nových tváří, v celoročním průměru denně zhruba 20 lidí zavítá do TULiPu, služby Charity Uherské Hradiště v tamní Nádražní ulici, která právě slaví v metropoli Slovácka 30 let existence. Na pozici jejího vedoucího už 13 let působí Josef Kostka, jenž se se svými kolegy v týmu snaží být pomocnou rukou pro mladé lidi, kteří se dostali do potíží a hledají radu, oporu, nebo třeba pomoc při životním přesměrování. V rozhovoru prozradil, jak to měl se svými začátky v TULiPu, něco o fungování služby, co víc by pro její uživatele mohla udělat společnost, i na co se mohou těšit návštěvníci, kteří ve středu 30. září přijdou do uherskohradišťského TULiPU slavit.
TULiP, vámi řízená služba Charity Uherské Hradiště, je v našem regionu pomocnou rukou pro mládež a dospívající už tři desítky let. Vy sám jste jejím vedoucím 13 let. Co vás k této práci přivedlo?
Nejprve náhoda a pak školní praxe. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM) ve Valašských Kloboukách potřebovalo pomoct s vybavením zkušebny. Tento úkol dostal na starosti můj tehdejší spoluhráč z kapely, který mě požádal o pomoc. Tak jsem se dozvěděl o existenci tohoto typu služby. O rok později jsem se tam vrátil na školní praxi a zůstal jsem tam do konce školy na částečný úvazek. Pak jsem se přestěhoval do Hradiště, kde v té době hledali do NZDM pracovníka…
Jak se vám vybavují vaše začátky v pozici šéfa, co pro vás v té době bylo nejtěžší a měl jste tehdy někoho, kdo byl pro vás v pracovní rovině jakýmsi guru, inspirací, příkladem?
Při nástupu jsem měl z týmu nejdelší praxi - asi rok na částečný úvazek (úsměv), a tak mě pověřili vedením. Tehdejší dlouholetá vedoucí Jitka Janošková onemocněla, takže jsme byli tak trochu hození do vody. Začátky byly divoké a spoustu věcí jsme se učili za pochodu. Hodně mi pomáhali moji bývalí kolegové z NZDM Kampak? ve Valašských Kloboukách – Týna Dvořáková a Míša Filák. Dodnes jsou pro mě v rámci NZDM vzorem píle, pracovitosti a odvahy vzít věci do vlastních rukou. Také mi dost pomohla důvěra vedení. A asi po půl roce jsem si na výběrovém řízení vybral do týmu svou budoucí kolegyni/manželku, která je mi od té doby oporou, rádcem, kritikem a vším co je potřeba. Od té doby už bylo všechno jednodušší...
Název TULiPu je původem ze slovní hříčky: „Tu je líp.“ Podporujete dospívající ve zvládání krizí a obtížných situací v jejich každodenním životě. S jakými problémy vás dospívající děti a mladí lidé vyhledávají, s jakými životními potížemi potřebují pomoct nejčastěji?
Většinou nejdřív přijdou trávit na klub volný čas – využít bezpečné prostředí služby. Časem se otevírají různá témata. Škola, vztahy (partnerské, i rodinné), návykové látky, různé problémové chování, brigády. Postupem času se přesunujeme k hledání zaměstnání, bydlení, rodičovství apod. Občas bohužel taky do řešení závislostí, bezdomovectví či pobytu za mřížemi.
Změnily se nějak během těch 13 let důvody, kvůli kterým se na TULiP vaši mladí klienti obracejí? Kolik jich dnes do prostor klubu TULiP dochází?
Obecně platí, že prakticky všichni naši uživatelé potřebují pozornost, vyslechnout a podpořit, ať už zažívají cokoli, tohle je základ naší práce. A ten se asi příliš nemění. Jen to bývá skryto za nejrůznějšími starostmi. Ty se trochu změnily – sociální sítě, snazší dostupnost drog apod. V celoročním průměru přijde denně asi 20 lidí. Ročně asi 3500 návštěv. Ročně nám do služby „nakoukne“ asi 200-300 nových tváří. Ne každý samozřejmě začne službu navštěvovat, ale už několik let v řadě máme v evidenci více jak 150 smluv pravidelně docházejících uživatel.
Mohl byste přiblížit postavu, osobnost, profil standardního klienta TULiPu, i to, jakou časovou náplň máte pro své klienty přichystanou?
Většinou je to člověk na začátku puberty, někde na druhém stupni základní školy, kterého během několika následujících let čeká zásadní období života, které do značné míry ovlivní jeho následující život. Jestli půjde na učňák nebo maturitní obor, jestli se bude věnovat koníčkům nebo partě, jestli bude s návykovými látkami experimentovat nebo jim propadne, jak se bude stavět k řešení životních peripetií apod. Je to člověk, který se snaží zorientovat ve světě a hledá si v něm svoje místo a většinou nemá z nějakého důvodu stabilní „podhoubí“.
TULiP absolvoval rekonstrukci svých prostor, co všechno prošlo obnovou?
Obnovou – osvěžením prošel celý interiér klubu. Máme nový koberec, výmalbu i vybavení v paletovém stylu. Po letech, kdy jsme všechno „látali“ z darů, jsme to vzali „z gruntu“ a dali klubu novou - modernější tvář.
Co by naše společnost mohla nebo měla udělat pro to, aby byli mladí nuceni využívat služeb TULiPu co nejméně?
Společnost by měla vychovat zodpovědné a edukované rodiče, kteří budou vytvářet stabilní prostředí pro výchovu dětí. Spousta rodin připomíná spíš soužití na zkoušku. Společnost by měla omezit dostupnost návykových látek. Sjednotit postup škol v řešení záškoláctví. Snížit hranici pro trestní zodpovědnost a zefektivnit fungování subjektů jako OSPOD, SVP a dalších návazných institucí, protože systém včasného zachycení pro společnost potenciálně nebezpečných osob příliš nefunguje. „Sígři“ se ničeho nebojí, protože jim nehrozí prakticky žádný postih. A především by měla společnost vytvářet a propagovat pozitivní vzory, a vytvářet podmínky pro životní perspektivu, což se bohužel moc neděje.
V rámci oslavy třicátin TULiPu, chystáte na středu 30. září v prostorách klubu v Uherském Hradišti v ulici Nádražní Den otevřených dveří. Na co se případní zájemci o návštěvu v ten den mohou těšit?
Vše vypukne v 11 hodin úvodními proslovy. Mým, pana ředitel a otce Felixe, který nám poté požehná prostory. Sfoukneme svíčky na dortu a pak už je to na každém. Návštěvníci si mohou prohlédnout prostory, dát si něco dobrého z občerstvení a ptát se pracovníků na cokoli je napadne J Věřím, že se sejde dobrá parta, která má k naší službě kladný vztah a třeba i příjemné vzpomínky, podobně jak tomu bylo před deseti lety u příležitosti dvacátého výročí.
Pavel Bohun