21. července 2026
Představujeme náš tým
Kateřina Doran má za sebou rok ve funkci vedoucí azylového domu sv. Vincence ve Starém Městě a v rozhovoru mimo jiné bilancuje, jakým obdobím pro ni uplynulých 12 měsíců bylo. Narodila se v roce 1987, vystudovala Ostravskou univerzitu, Fakultu sociálních studií, obor-Sociální práce a sociální politika. Několik let působila v pedagogické oblasti a dále také s toxikomany a lidmi se závislostním chováním, včetně gravidních žen v K-centru. Tam nasbírala velmi cenné zkušenosti a praxi, nejen do dalšího zaměstnání, ale i do života. V roce 2025 se stala vedoucí azylového domu sv. Vincence. Největší zálibou je jí rodina.
Nakolik těžké byly pro vás začátky na pozici šéfky azylového domu sv. Vincence a co pro vás bylo v té době nejobtížnější?
Nemohu říct nejobtížnější, ale náročné bylo naučit se být, jako žena ve vedoucí funkci, zásadová a přísná na klienty, kteří se nechtěli přizpůsobit řádu a pravidlům našeho azylového domu a opakovaně je porušovali.
S kolika podřízenými tam pracujete a o kolik klientů se staráte?
V azylovém domu sv. Vincence pracuje ještě sociální pracovnice a čtyři zaměstnanci na pozici pracovníka v sociálních službách. Je to velmi dobrý tým kolegů, kteří se denně starají o přibližně 30 klientů v našem zařízení.
Jak vlastně staroměstský azylový dům funguje, jaké typy lidí jsou jeho klienty a na jaké staroměstské adrese sídlí?
Azylový dům sv. Vincence sídlí na adrese Na Hradbách 700 ve Starém Městě. Našimi klienty se mohou stát muži i ženy bez přístřeší ve věku od 18 do 80 let, soběstační, evidováni na Úřadu práce a s potvrzenou bezinfekčností od lékaře. Klienti zde hradí 195 korun za pobyt na den, mohou si zde vyprat i vysušit oblečení, uvařit jídla, adaptovat se, odpočinout si a v klidu se vyspat, dále pak vyhledat odbornou pomoc a další návazné sociální služby. Všichni klienti mají povolenou toleranci alkoholu a to do výše 0,8‰. Na oplátku, ale musí dodržovat řád a pravidla azylového domu, nevstupovat do zařízení pod vlivem alkoholu nad daný limit, dalé pak pod vlivem omamných a psychotropních látek, nepronášet alkohol, drogy či zbraně, dodržovat noční klid od 22:00 do 06:00, řádně provádět úklidy pokojů a společných prostor, řídit se pokyny pracovníků azylového domu a také být tolerantní ke spolubydlícím. Všichni zaměstnanci azylového domu jsou si vědomi, že k nám přicházejí klienti s různým osudem, životním zklamáním a někdy i beznadějí, proto je individuální přístup, ke každému z nich našim hlavním pracovním nástrojem. Morálka a empatie by měla být vždy pilířem sociální práce a práce s lidmi vůbec.
Kdybyste měla ten uplynulý pracovní rok vyhodnotit, co byste označila za svůj největší úspěch, nebo za něco, co se vám tam nejvíce podařilo, s čím jste sama spokojená?
Za velký úspěch považuji, že vykazujeme jako azylový dům minimum dlužníků, převážná většina našich klientů chodí do zaměstnání nebo provádí sezonní práce. Tímto se klienti neučí jen pracovním návykům, ale i hospodaření se svými financemi. V tomto směru jsem velmi spokojená.
Jste optimistka nebo spíš pesimistka?
Jsem určitě optimistkou a věřím v lepší zítřky.
Jsou situace, kdy se musíte do práce vložit více než na 100 procent, třeba když máte tzv. podstav, lidi na nemocenské, na dovolené a podobně, co vám v takových situacích dodává energii na to, abyste to v "azyláku" pracovně dala i za takových okolností?
Samozřejmě se tyto situace stávají a stávat budou, v těchto momentech svoláváme poradu týmu a plánujeme, jak co nejrychleji zajistit stabilní provoz azylového domu. Hnacím motorem těchto přesčasů je dobrá káva s něčím sladkým, ale potěší i osobní ohodnocení, přece jen jsou to hodiny navíc, které si musíte ukrojit z vlastního času s rodinou. A obecně platí, že práce s lidmi, je povolání nejnáročnější.
V čem služby azylových domů považujete pro společnost za nejpřínosnější a proč?
V dnešní velmi zrychlené, drahé a hektické době se osobou bez přístřeší může stát velmi snadno prakticky kdokoliv z nás i bez závislosti. Proto považuji služby azylového domu sv. Vincence, které nabízí již tolik let Charita Uherské Hradiště, za velmi přínosné pro všechny. Klient si zde může ze začátku odpočinout a později vidět své cesty k dalším cílům jasněji.
V jakých aspektech v souvislosti s fungováním azylových domů, by mohl více pomoct stát?
Doporučila bych přehodnotit superdávku. Možná by bylo vhodné nejprve nějaký azylový dům navštívit a až poté provádět úpravy, které se momentálně v praxi nepotkávají se zdárným účelem.
V životě je velmi mnoho různých cest, ale je jenom na tobě, kterou z nich se vydáš právě Ty… To je motto vaší služby, čím to motto oslovuje vás osobně, případně máte nějaké své osobní motto, kterým se snažíte v životě řídit?
Motto Azylového domu je velmi silné a věřím, že každý si tu svou cestu nakonec najde. Mé motto je jiné a zní: ,,Hlavně se z toho života nezbláznit.'' (úsměv)
Pavel Bohun