19. října 2026 Představujeme náš tým

Kolegům chci být oporou a parťákem, říká metodička sociálních služeb Gabriela Pecháčková

Vystudovala Sociální práci a sociální politiku na Ostravské univerzitě a Sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati. S manželem a třemi dětmi bydlí v Pašovicích a osmý měsíc působí v Charitě Uherské Hradiště na pozici metodičky sociálních služeb. Řeč je o 41leté Gabriele Pecháčkové, která se v rozhovoru podělila o své pracovní zkušenosti, motivaci, prozradila, co pro ni znamená rodina i kam ji táhnou její zájmy a záliby.

Kdy jste nastoupila do Charity Uherské Hradiště a jakou jste měla motivaci?

Na Charitě působím od března tohoto roku. Motivací pro mě bylo zkusit něco nového – pozice metodičky sociálních služeb byla a je výzvou. Charita v Uherském Hradišti má přes 20 služeb. Původně jsem si myslela, že největší výzvou bude komunikace s tak velkým počtem vedoucích a sociálních pracovníků jednotlivých služeb. Jenže naši vedoucí jsou skvělí – jsou to profesionálové se srdcem pro svou službu. Vlastně právě oni se postupně stávají tou hlavní motivací, proč se těším do práce. Všichni jsme šli studovat sociální práci s cílem pomáhat lidem. A já mám díky nim skutečně pocit, že pomáhám. Za to jim upřímně děkuji.

Začátky nejsou lehké při nástupu v jakékoliv profesi, jak jste je zvládala v této pozici?

Přesně tak, začátky nebyly lehké. Nastupovala jsem do zaměstnání po několikaleté pauze, a navíc do prostoru, který byl pro mě úplně nový. Nepocházím odtud, přestěhovali jsme se s rodinou do Pašovic zhruba před rokem. Do okamžiku, než jsem nastoupila na Charitu, jsem Uherským Hradištěm víceméně jen projížděla. Nikoho a nic jsem tady neznala, a tak mi chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala. Tohle město vám ale umí učarovat, takže to rozhodně stálo za to.

Do jaké míry je pro vás oporou rodina?

Moje rodina je pro mě obrovskou oporou. Můj manžel mě vždycky podporoval ve všem, čemu jsem se rozhodla věnovat – je mojí životní výhrou. A naše děti zvládly nové prostředí i můj návrat do zaměstnání skvěle. Můžu se na ně spolehnout, a to je pro mě nejvíc.

Působíte jako metodička, co ta práce obnáší a v čem se na vás mohou vedoucí ostatních služeb obracet?

Je to práce daleko pestřejší, než se může na první pohled zdát. Zvlášť na naší Charitě, kde funguje tolik služeb. I když se všechny řídí stejnými obecnými normami a zákony, každá má svá specifika. Jsem moc ráda, že mohu být u toho, když se je společně snažíme vyladit. Obecně je náplní práce metodičky odborné, koncepční a metodické vedení pracovníků, tvorba vnitřních předpisů a zajišťování kvality poskytovaných služeb. Vedoucí se na mě ale obrací i s dalšími věcmi. A to je jedině dobře – pestrost pozice metodičky spočívá právě v jejím částečném přesahu do jiných profesí. Pro mě osobně je to každodenní výzva, jak neustrnout.

Koordinace aktivit a jejich soulad se zákonem je důležitou součinností i v charitních službách, jak těžké je orientovat se v dnešní době s přívalem zákonů a nařízení vyhlášek ve vašem oboru?

Máte pravdu, že nařízení přibývá. Spousta věcí se neustále novelizuje, celá sociální oblast se pořád posouvá a proměňuje. Zároveň si ale myslím, že máme dobře nastavené a funkční systémy. Pak svým způsobem stačí, když člověk ví, co sledovat a kam se obrátit pro pomoc nebo radu. I tak je ale mým největším strašákem, že něco v tom množství přehlédnu, něco mi někde unikne nebo zjistím, že o něčem důležitém vůbec nevím…Jak ale vím od služebně starších metodiček, tato obava je přirozená a asi nikdy zcela nezmizí.

Proč by vaši kolegové měli aktivně využívat vaši nabízenou pomocnou ruku?

Chci jim co nejvíce ulehčit práci, které mají i tak nad hlavu. Přeji si pro ně být oporou, nabídnout jim prostor pro vypovídání se ze strastí, ale i pro společné sdílení radostí. Nabízím pomoc, ale zásadně ji nenutím. Svou roli neberu jako kontrolu, ale jako podporu – jinak to ani neumím.

V čem by vám (metodičkám) měl stát více pomáhat v souvislosti s metodikou, na co by se měl více zaměřit?

Tady mě napadá publikovat vyhlášky a metodické výklady s o něco větším předstihem před nabytím jejich účinnosti. Některé termíny jsou opravdu šibeniční a ze strany poskytovatelů sociálních služeb je pak náročné vše včas aplikovat. Zároveň by bylo skvělé plánovat účinnost novelizací na jinou dobu než těsně před letními prázdninami. V době dovolených pracovníků i klientů je řešení nových dodatků smluv, ceníků a dalších dokumentů zbytečně komplikovanější, než by muselo být.

V Charitě Uherské Hradiště jste novou tváří, kam byste práci ve své funkci chtěla směřovat?

To je zajímavá otázka k zamyšlení – kam až by se dala posunout funkce metodičky… Mám pocit, že se to vlastně už přirozeně děje. Má pozice se totiž částečně překrývá s dalšími, jak jsem zmínila dříve. Možná z tohoto procesu postupně vyplyne něco úplně nového. Nechávám to plynout a čas sám ukáže, kam bude potřeba mé směřování posunout. Za sebe bych byla nadmíru spokojená, pokud bych pro naše pracovníky byla oporou, parťákem při řešení úskalí a někým, u koho vždy najdou porozumění. Zkrátka kdybychom mezi sebou měli čisté vztahy založené na vzájemné důvěře. To je ostatně to nejcennější, k čemu může jakákoliv funkce směřovat.

Můžete nám nakonec prozradit své zájmy a záliby?

Ráda se toulám. Kdyby to šlo, tak pořád. Nejraději v lese nebo obecně v přírodě, bosky a v tichu. Tohle je pro mě dokonalý relax. A lék na všechny splíny. Kdyby léčení mělo barvu, byla by to určitě zelená. Ráda zachraňuji věci a dávám jim nový život. Tohle máme s manželem společné – asi proto už rekonstruujeme třetí starý dům. Když kdekoli vidíme nějaký opuštěný objekt, hned si představujeme, co by z něj mohlo vzniknout. Jednou z mých časově nejnáročnějších zálib je zahrada. Mým snem je mít ji soběstačnou, divokou, plnou včel a motýlů. A samozřejmě ráda trávím čas se svými dětmi a manželem. Hodně podnikáme výlety, sportujeme, máme rádi kempování, večery u ohně a hory. Nemůžu a nechci zapomenout ani na čas s lidmi mému srdci blízkými. Asi jako pro většinu žen je mým velkým koníčkem trávit čas se svou „smečkou“ podobně naladěných přátel.