27. února 2026 Představujeme náš tým

Je skvělé, když nám rodinní příslušníci přijdou poděkovat za péči o své blízké, přiznává šéfka Domácí pečovatelské služby Nikol Šnajdrová

Už druhým rokem působí v roli vedoucí Domácí pečovatelské služby Charity Uherské Hradiště a v rozhovoru přibližuje svou cestu do této pozice. Řeč je o Nikole Šnajdrové, původem z Nedakonic, která v březnu 2026 oslaví své jubileum 30 let. Čtenářům rovněž prozradí jakým směrem by se měla Domácí pečovatelská služba ubírat do budoucna, nebo co službě v současnosti nejvíce komplikuje práci.

Přibližte nám své putování od střední školy až do vedení Domácí pečovatelské služby...

Vystudovala jsem gymnázium v Uherském Hradišti. Následně jsem začala studovat obor porodní asistentka, ale už během prvního roku jsem si uvědomila, že tato cesta pro mě není ta pravá. Rozhodla jsem se proto změnit směr a přešla jsem na obor sociální pedagogika na dálkové studium. Už během studia jsem nastoupila do Charity do Centra osobní asistence, kde jsem pracovala jako osobní asistentka a docházela za klienty do jejich domácností. Tato zkušenost mi dala cennou praxi. Po dokončení bakalářského studia jsem dostala od pana ředitele nabídku nastoupit jako sociální pracovnice do domácí pečovatelské služby. Stala jsem se zástupkyní vedoucí a zároveň jsem navázala na magisterské studium. V roce 2024 jsem se stala vedoucí služby.

Co pro vás bylo nejtěžší, když jste začínala Domácí pečovatelskou službu řídit? Kdo byl tehdy pro vás největší oporou?

Tuto pozici jsem si měla možnost vyzkoušet „nanečisto“, když jsem asi tři čtvrtě roku zastupovala vedoucí během její pracovní neschopnosti. Díky tomu jsem měla představu o tom, co tato role obnáší. Přesto pro mě nebylo jednoduché převzít plnou odpovědnost za celou službu a její fungování. Najednou už člověk neřeší jen svou vlastní práci, ale musí myslet na celý tým i na klienty. Velkou oporou mi byly - a stále jsou - kolegyně s větší praxí. Velmi si vážím také podpory kolegyň z kanceláře i z terénu, které mě přijaly a v začátcích mě podržely.

Stojíte v čele největší charitní služby v Uherském Hradišti, kolika lidem šéfujete a v jakém je to poměru mužů a žen?

V současné době má náš tým 50 členek včetně kolegyň pracujících na dohodu. Jsme čistě ženský kolektiv.

Máte pod sebou celkem 12 domů s pečovatelskou službou a domů s chráněnými byty, popište prosím jak Domácí pečovatelská služba i v souvislosti s nimi funguje?

Domy s pečovatelskou službou a domy s chráněnými byty má primárně na starosti příslušná obec. My v některých z těchto domů využíváme kanceláře pro kolegyně pracující v terénu. Pokud některý z obyvatel potřebuje naši pomoc, poskytujeme mu službu stejně jako klientům, kteří žijí ve vlastním domě či bytě. Pomáháme s péčí o vlastní osobu, se zajištěním chodu domácnosti i s dovozem stravy.

V čem vy osobně vidíte největší přínos Domácí pečovatelské služby pro společnost?

Největší přínos naší služby vidím v tom, že lidé mohou zůstat doma - v prostředí, které znají, kde prožili většinu svého života a kde jsou obklopeni svými blízkými. Zároveň podporujeme rodiny, které by náročnou péči o svého člena samy nezvládly. Právě naše služba jim umožňuje zůstat spolu i v těžkých a náročných životních situacích.

Jakým směrem by se podle vás měla Domácí pečovatelská služba ubírat do budoucna, co službě v současnosti nejvíce komplikuje práci?

Domácí pečovatelská služba bude podle mě čím dál víc důležitější, protože stále víc lidí chce zůstat doma ve svém přirozeném prostředí a nechce do domova. Bude důležité posilovat terénní služby. V současné době je nejnáročnější personální zajištění služby a rostoucí náročnost péče. Klienti zůstávají doma i ve velmi vysokém věku a často s kombinací zdravotních a sociálních problémů. Přesto si myslím, že kolegyně v terénu jsou profesionálky a tuto situaci zvládají s velkým nasazením.

Vybaví se vám situace, kdy nějaký klient, klientka mimořádně pro vás osobně ocenili vaši práci nebo práci vašich podřízených?

Ano, tyhle situace jsou pro mě asi největším potvrzením, že naše práce má smysl. Vybavuji si třeba klientku, která zpočátku službu úplně odmítala, byla nedůvěřivá. Díky trpělivosti a citlivému přístupu našich pracovnic se ale podařilo postupně navázat vztah a dneska je v situaci, kdy sama říká, že by bez nich doma nezvládla zůstat. Je skvělé, když nám rodinní příslušníci přijdou osobně poděkovat za péči o své blízké. Velmi si vážíme i toho, když nás rodinní příslušníci po ukončení služeb poznají na ulici, pozdraví nás a zastaví se na krátký rozhovor. Takové momenty jsou pro nás potvrzením, že naše práce má smysl a že jsme pro rodiny nebyli jen poskytovatelem služby, ale skutečnou podporou v náročném období jejich života. Jsou to chvíle, které nám připomínají, proč tuto práci děláme - i když je někdy psychicky i fyzicky náročná. A upřímně největší radost mám, když to poděkování směřuje přímo k mým kolegyním. Vnímám to jako ocenění jejich každodenní náročné práce a zároveň jako důkaz toho, že se nám daří vytvářet prostředí, kde se služba poskytuje opravdu lidsky, s respektem a podle individuálních potřeb klienta. To jsou momenty, které nás všechny hodně motivují.

Jaké jsou vaše zájmy a záliby, u čeho si ve volném čase nejvíc odpočinete?

Ve volném čase se snažím především „vypnout hlavu“ a načerpat novou energii. Věnuji se trénování dětí v plavání a sama si také ráda zaplavu. Ráda chodím na procházky a nejvíce si odpočinu při chvílích strávených se svými blízkými.

Kdo z vašich nejbližších je pro vás doma největší oporou.

Největší oporu je pro mě moje rodina a blízcí lidé. Díky nim mám zázemí, kde si můžu odpočinout a nabrat sílu.

Nikole Šnajdrové bude v březnu 30 let. Pochází z Nedakonic, ale nyní bydlí v Uherském Hradišti.