Šestatřicetiletý Lukáš Vrba neměl na startu svého života na růžích ustláno. V útlém věku prodělal dětskou mozkovou obrnu. Záhy poté se dozvěděl, že svůj život prožije na vozíčku. Se svým životem se ale dokázal poprat jako správný chlap.
Prošel ústavním vzděláním v Brně, žil v Chráněném bydlení Ulita a dnes bydlí v pronajatém bytu Města Uherské Hradiště. „Pocházím z Kroměříže, kde jsem bydlel u taťky. Po absolvování střední školy jsem nějaký čas žil také v Domově pro osoby se zdravotním postižením Barborka v Kroměříži. Tam jsem se ale necítil dobře, protože jsem neměl svůj klid a soukromí, které potřebuji. V městském bytě, kde jsem sám, je to teď super. Zařídil jsem si ho a vybavil podle svých představ,“ říká mladý muž.
Na svém elektrickém vozíčku má Uherské Hradiště zmapované křížem krážem. Moc dobře ví, kde je jaká překážka, kterou je nutné objet, kam zamířit do bezbariérové kavárny, kde je pro vozíčkáře snadný přístup k bankomatu. „Vyhýbám se také místům, kde je hodně lidí, protože se tam necítím dobře,“ prozrazuje Lukáš, který pravidelně využívá nabídky služeb Centra osobní asistence uherskohradišťské charity.
„Děvčata mi v bytě udělají drobný úklid, doprovodí mě na úřady, při nákupech, ale třeba také do kina anebo bazénu,“ popisuje některé společné činnosti s asistentkami charity. Podle Lukáše má jeho byt v areálu bývalých kasáren ideální polohu. „Mám to kousek do obchodu, na bazén, do kina i centra města,“ pochvaluje si vozíčkář.
„V našem chráněném bydlení Lukáš žil bezmála tři roky. Mám vždy radost, když se naši obyvatelé časem osamostatní a dokážou žít plnohodnotný život sami. To je pro mne velké povzbuzení, že má naše práce smysl,“ říká Lenka Kaňovská, vedoucí Chráněného bydlení Ulita Charity Uherské Hradiště.