1. října 2025 Aktuality

Julie Chovancová Už 10 let vede Domov pokojného stáří v Boršicích. Ten slaví jubileum

Je jí 45 let a pochází z Blatničky. Vystudovala obchodní akademii v Uherském Hradišti a poté nastoupila na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde absolvovala magisterské studium pedagogiky a sociální práce. Řeč je o Julii Chovancové, která už 10 let vede Domov pokojného stáří v Boršicích. 

Do Charity nastoupila po studiích 6. prosince 2004. Tehdy ji přijímala spolu s ředitelem i Anička Konvalinková, pod kterou ze začátku pracovala jako sociální pracovník. Postupně v roce 2005 založili občanskou poradnu, kterou vedla do roku 2009. Pak nastoupila na mateřskou dovolenou, kde se starala o dva své syny Maxima a Damiána. Mezi mateřskou dovolenou spolupracovala na projektu vzdělávání pro celou Charitu, vedla projekt finanční gramotnosti a po mateřské dovolené nastoupila do Centra sv. Sáry. Do domova pokojného stáří nastoupila 1. července 2015 na pozici vedoucí a sociální pracovník.

Jste už řadu let vedoucí Domova pokojného stáří v Boršicích, kdy jste mu začala šéfovat, a jak vzpomínáte na začátky svého působení v této službě?

Nabídku na vedení domova jsem dostala někdy v červnu 2015, v tu dobu jsem pracovala jako sociální pracovník Centra sv. Sáry, což je sociálně-aktivizační služba pro rodiny s dětmi. Pamatuji si to doteď, zrovna jsem byla v terénu ve Stříbrnicích a volal mi pan ředitel, že se mám za ním zastavit na schůzku. Nabídl mi tuto pozici a já jsem souhlasila. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, protože kolektiv, kde jsem v tu dobu pracovala, byl skvělý, těžko se mi odcházelo. Do té doby jsem nepracovala s cílovou skupinou seniorů. Byla to pro mě nová výzva, velkou oporou mi v tu dobu byla Evička Malůšková a také sociální pracovnice Piroska Ollári z Charitního domova v Hluku.

Co všechno se tam od té doby doposud změnilo?

Za těch 10 let mého působení se změnilo hodně, ať už se proměnily řady klientů, ale i také personálu. Současně přibylo čím dál více administrativy, bohužel na úkor přímé práce s klienty. Klienti a rodinní příslušníci jsou více nároční ve svých požadavcích, než tomu bylo dříve. Dneska při přijímání nových klientů je kladen důraz na to, aby se do domovů dostávali lidé, kteří potřebují velký objem péče. Dříve se sem dostávali senioři, kteří zde ještě v poklidu dožili několik let svého podzimu života. Dneska je situace jiná. Není výjimečné, že nastoupí člověk, který tady stráví podstatně kratší dobu, protože je již přijat v horším zdravotním stavu. Navíc pro každého starého člověka je velmi náročné, že se ocitne někde jinde než doma a záleží na tom, jestli má sílu bojovat nebo svůj boj vzdá. Je to velmi náročná práce, protože každý z našich seniorů si nese svůj kříž, některý tiše s úsměvem na rtech, jiný zas tak, že to pocítí i personál, který odvádí nesmírně těžkou a nedoceněnou práci.

Nakolik početný personál se stará o klienty domova, v jakých pozicích tam ti lidé pracují, a kterých pozic je tam nejvíce potřeba?

Personál zajišťuje nepřetržitý provoz po celý rok ve složení vedoucí, sociální pracovnice, 4 zdravotní sestry, které se starají o zdravotní stav našich klientů. 13 pečovatelek poskytující potřebnou péči 24 hodin denně (jejich vlastně 12 a 1 muž - pečovatel, a díky za něj), 2 aktivizační pracovnice, které se snaží rozveselit a zapojit obyvatele do činností, které je potěší a odvedou pozornost od běžných problémů a starostí. Dále tady máme samozřejmě pracovnici v kuchyni a prádelně, 2 pracovnice na úklid, aby tady bylo hezky čisto a nakonec pana údržbáře, protože pořád je co opravovat. Suma sumárum službu zajišťuje 25 týmových

hráčů. A do toho ještě nesmím opomenout dohodáře, především zdravotní sestry a také pečovatelky, které nám vypomáhají při neočekávaných situacích. Potřebný je určitě každý z nich, každý dělá něco a dohromady to má svůj význam a smysl, všichni jsou nepostradatelní.

Klientů máte plný stav, o kolik se jich staráte a v jakém věkovém rozpětí jsou?

V rámci našeho zařízení provozujeme 2 služby, první je domov pro seniory, který má kapacitu 31 lůžek a pak tady máme pobytovou odlehčovací službu, která má kapacitu 8 lůžek.

V domově máme nejmladšího klienta ve věku 69 let a nejstarší má 98 let. Dostat se k nám může klient již od 65 let věku. Průměrný věk na domově máme 84,4 let.

Odlehčovací služba je určena pro pečující osoby, které si potřebují na nezbytnou dobu odpočinout, a my za ně přebereme péči o jejich blízkého po stanovenou dobu, která ovšem nepřesáhne 3 měsíce.

Co domov aktuálně potřebuje ze všeho nejvíc?

V prvé řadě potřebuje kvalitní a spokojený personál, to je alfa i omega všeho. Můžeme mít nové a špičkové vybavení, ale pokud tady nebudou lidé, kteří se dívají stejným směrem, mají podobné vnitřní nastavení, nejsme schopni zajistit péči o naše klienty. Je potřeba si takových lidí vážit a motivovat je, učíme se být lepšími celý život. Jelikož slavíme letos 20 let od vzniku, tak myslím, že je velmi důležité, aby senioři žili v krásném prostředí, takže s tím souvisí i přirozená obnova budovy a vybavení.

V uplynulých dnech navštívil boršický domov ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, jenž se netajil svou spokojeností s vaším zařízením, co na to říkáte?

To nás určitě těší, protože první dojem je velmi důležitý. Každá budova a stavba, kde vstoupíte, na vás dýchne nějakým pocitem. Možná by bylo fajn, kdyby lidé, kteří rozhodují o odměňování v naší sféře, přišli a zkusili si alespoň na jeden den se stát pečující osobou.

Domov pokojného stáří Boršice slaví jubileum 20 let své existence, kdy se budou konat oslavy tohoto výročí, jaký bude jejich program a kdy se dovnitř bude moct podívat veřejnost v rámci dne otevřených dveří?

V rámci oslav 20. výročí bude v neděli 5. října Den otevřených dveří, kdy se může přijít podívat a popovídat si s námi kdokoli, budeme tady pro širokou veřejnost. Dopoledne bude mše svatá za zemřelé a současné klienty domova, odpoledne jsme připravili kulturní program, který nám zpříjemní Veselá partyja. Přijďte se k nám podívat, můžete se těšit i na bohaté občerstvení.

Co byste domovu v Boršicích popřála do dalších dvaceti let?

Milý domove, přeju Ti spoustu dobrých lidí, kteří jsou ochotni dávat kus sebe za to, aby se jiní na tomto světě měli lépe. Přeji Ti odvahu bojovat za dobro a nenechávat se strhnout většinou na úkor těch nejzranitelnějších. Přeju ti příznivý vítr, který určuje ten správný směr a nutí nás překračovat svůj stín a překonávat mnohé překážky. Do stanice stáří máme každý z nás zakoupený lístek, někteří vystoupí dříve, ale cestu a směr máme stejnou. Kéž by naše stáří bylo radostné, bezbolestné, v náručí svých blízkých…