28. března 2023
Aktuality
Do modlitby křížové cesty vložili utrpení nemocných i jejich blízkých
Několik desítek pracovníků, příznivců i klientů Charity Uherské Hradiště se dnes dopoledne sešlo na parkovišti pod Rochusem, aby si společně symbolicky prošli křížovou cestu.
Pastorační asistent Josef Čajka zvolil k rozjímání přijetí a nesení utrpení nemoci. U čtrnácti zastavení zazněly mimo jiné tyto myšlenky:
Nemoc přichází jako zloděj. Často znamená změnu života. Krátkodobě, dlouhodobě i trvale. Nemoc nečeká na naše dobrovolné ano. Svobodně můžeme volit jen svůj vnitřní postoj. Jak reagujeme? Dokážeme kříž nemoci přijmout?
Duch je ochoten, ale tělo je slabé. Naše situace bývá komplikovaná tím, že selháváme duševně. Počáteční bídu a bolest vyplývající z nemoci přežijeme v naději, že všechno bude zase dobré. Ale v okamžiku, kdy zjistíme, že do konce života poneseme nevyléčitelné následky, přichází pád. Pád do malomyslnosti, duševní mdloby, nezájmu.
Zamysleme se nad údělem matek chronicky nemocných dětí. Je to především matka, která spoluprožívá tmu nevidomého, věčné ticho neslyšícího, spoutanost tělesně nebo duševně postiženého. Především matka zachycuje ozvěny zjevných i skrytých utrpení svého dítěte.
V životě přicházejí hodiny, kdy nám nemohou pomoci naši bližní a musíme se svěřit cizí péči. Jaké osvěžení, útěchu a pocit bezpečí nám v takových chvílích dá ten, kdo dokáže jednat jako Veronika, kdo dovede plnění povinností doplnit třeba jen nepatrným gestem obětavé lásky.
Cesta některých nemocných trvá někdy desetiletí. Ubývá odvahy, elánu, trpělivosti. Nemocný pociťuje svou existenci stále více jako ztrátovou, a tak může přijít pád do zoufalství. Proč dál žít? Proč se jen dívat, jen čekat a ještě být na obtíž druhým?
Uctěme Ježíšovo utrpení vzpomínkou na všechny, kteří prožívají úzkosti sraženi bleskem poznání, že i jim ze života zbývá jen výstup na Golgotu.
Dovedeme být v roli nemocných trpěliví? Máme dost taktu, šetrnosti a úcty, když pečujeme o nemocné? Přiznáváme tělesně nemocným právo na stud? Nejednáme s nimi občas jen jako s předměty? Chováme se odpovědně k lidem, jejichž rozum zůstal na dětském stupni vývoje? Umíme je chránit před pohoršením nebo zesměšněním?
Pane, prosíme tě za všechny, kdo dovedou poskytnout pomoc rodinám těžce nemocných, umírajících a zemřelých. Prosíme tě za kněze, lékaře, ošetřovatele a obětavé přátele, aby se i jim dostalo v těžkých chvílích života lásky a péče.
Pane, prosíme tě, udržuj v nás živou naději, že i my vstaneme z mrtvých. Posiluj naši víru, aby hroby našich drahých nebyly pro nás místem beznadějného smutku, ale místem modlitby, připomínkou duše, která žije u Boha, který je Bohem živých.
Po modlitbě křížové cesty sloužil v kapli sv. Rocha mši svatou františkánský kněz P. Antonín Klaret Dabrowski. Mši svatou hrou na kytaru a zpěvem doprovodil charitní sbor CHRPA. „Této postní mše svaté jsem se zúčastnila poprvé. Bylo to moc pěkné,“ svěřila se seniorka Anna Pavelková z Uherského Hradiště – Jarošova, která přišla s dalšími kamarádkami.
