Mezinárodní den sester
11. května 2023 Aktuality

Mezinárodní den sester

Dvanáctý květen je Mezinárodním dnem sester. Se sestřičkami Charity Uherské Hradiště se můžete setkat v Domácím hospici Antonínek, Domácí zdravotní péči, Centru duševního zdraví i v našich charitních domovech a odlehčovacích službách v Hluku a Boršicích.

Jsou to takoví naši andělé, kteří ovládají perfektně svou odbornou práci, ale navíc jsou také skvělými řidičkami a improvizátorkami, které si umí poradit v každé nečekané situaci. Kdo terénní službu nezažil, neumí si představit, co vše musí zvládat a přitom jsou stále milé, empatické, s úsměvem a dobrým slovem na rtech.
Jedno moudré přísloví říká, že lidé zapomenou, co jste jim řekli, nebo pro ně udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. Velké díky proto patří všem sestřičkám, které dávají do své služby i kus srdce. Svěřeným pacientům tak poskytují nejen fyzickou úlevu, ale svou přítomností, úsměvem a objetím je umí v nemoci potěšit i na duši.

Zdravotní sestra Jana Hanáková z Domácí zdravotní péče Zdravotní sestra Marie Križalkovičová z Domácího hospice Antonínek Zdravotní sestra Marie Križalkovičová z Domácího hospice Antonínek Zdravotní sestry v Charitním domově Hluk. Odborná péče zdravotních sester z Domácího hospice Antonínek. Zdravotní sestry musí být dnes také dobré řidičky, aby vždy včas přijely za svými pacienty. Zdravotní sestry musí být dnes také dobrými řidičkami, aby včas přijely ke svým pacientům.
A víte, proč se Mezinárodní den sester připomíná právě 12. května? V tento den se totiž narodila anglická ošetřovatelka šlechtického původu, autorka odborné literatury Florence Nightingale. V dospělosti se rozhodla proti přání rodiny, a navzdory společenským konvencím doby, stát zdravotní sestrou, přestože v 19. století mělo toto postavení velmi špatnou pověst. Pomáhat druhým ale považovala za svou životní cestu a ošetřovatelství pokládala za své Bohem určené poslání.
Angažovala se v hnutí za práva chudých a navštěvovala nemocné v nemocnicích v Londýně a Edinburghu. Zde viděla, že největšími problémy jsou špatné prostředí, ve kterém se nemocní nachází, nedostatečná vzdělanost sester, minimální hygiena, chybějící organizace práce a v neposlední řadě lidský přístup k nemocným. V roce 1850 dokončila své počáteční školení jako zdravotní sestra v Institutu protestantské diakonie v Německu, pracovala u Milosrdných sester v Paříži a v srpnu 1853 nastoupila na post superintendantky Institutu péče o nemocné dámy v Londýně. V témže roce vypukla Krymská válka. Podmínky v lazaretech byly tak alarmující, že ministr války Sidney Herbert požádal Florence, aby zorganizovala ošetřovatelskou pomoc pro raněné vojáky. Florence odcestovala se skupinou dobrovolných sester do armádní polní nemocnice v Istanbulu, kde zpočátku nenašla pochopení ze strany lékařů, kteří nechtěli sestry k nemocným pouštět. Otřesné hygienické podmínky, nedostatek sanitárního zařízení, potravin, léků a pitné vody zde měl za následek katastrofální úmrtnost. Kromě zranění vojáci snadno podléhali sekundárním infekcím, zejména tyfu, choleře a úplavici. Florence začala bojovat proti tomuto stavu všemi dostupnými prostředky.
Změnila organizační režim, zaváděla nové ošetřovatelské postupy, zavedla hygienická opatření, sama se podílela na organizování zásilek zdravotnického materiálu a potravin. Díky jejímu úsilí se rapidně snížil počet úmrtí. Podle toho, jak neúnavně v noci s lucernou obcházela raněné, ji vojáci přezdívali „dáma s lampou“. Po návratu do Anglie se rozhodla upozornit na podmínky ve vojenském zdravotnictví. Požádala o audienci královnu Viktorii a vypracovala pro Královskou komisi zprávu
o souvislosti hygienických podmínek v lazaretech s úmrtností vojáků. Poprvé využila grafického zpracování statistických dat, které považovala pro laiky za srozumitelnější.  V následujících letech Florence pracovala na vytvoření systému do té doby
nejednotné kodifikace nemocí a příčin úmrtí. V kombinaci s nalezením nových způsobů nakládání s daty, tak položila základy nově se rodícího oboru lékařské statistiky.
Její práce v Turecku získala takový respekt anglické veřejnosti, že byl vytvořen nadačního fond Florence Nightingale pro výcvik sester. S pomocí darů z něj založila Florence v roce 1860 v nemocnici Sv. Tomáše v Londýně první zdravotnickou školu v Anglii. Vzdělávání sester vedlo nejen ke zvýšení úrovně zdravotnictví, ale i ke zlepšení kreditu povolání zdravotní sestry. Roku 1869 Florence spolu s Dr. Elizabeth Blackwellovou a její sestrou Emily otevřely v Londýně první lékařskou fakultu pro ženy, která fungovala 31 let.
Za svůj život vydala Florence několik knih, desítky dokumentů, zpráv a letáků, věnujících se ošetřovatelství, sociálním problémům, zdraví, ale i postavení žen ve společnosti. Nejznámější dílo Notes on Nursing vyšlo v mnoha jazycích a je pomyslným svatým grálem ve vzdělávání sester. Florence Nightingale zemřela v Londýně v roce 1910 ve věku 90 let. Zanechala trvalý odkaz, který ukotvil standardy péče o pacienty a hygieny nemocničního prostředí. Stala se příkladem nejen pro
Anglii, ale pro celý svět. Za její aktivity jí byl udělen jako první ženě v historii Řád za zásluhy britského impéria. Od královny Viktorie dále obdržela Královský červený kříž. Zakladatel Červeného kříže Jean Henri Dunant prohlásil, že největším příkladem pro něj byla právě Florence Nightingale.