Dvanáctý květen je Mezinárodním dnem sester. Se sestřičkami Charity Uherské Hradiště se můžete setkat v Domácím hospici Antonínek, Domácí zdravotní péči, Centru duševního zdraví i v našich charitních domovech a odlehčovacích službách v Hluku a Boršicích.
Jsou to takoví naši andělé, kteří ovládají perfektně svou odbornou práci, ale navíc jsou také skvělými řidičkami a improvizátorkami, které si umí poradit v každé nečekané situaci. Kdo terénní službu nezažil, neumí si představit, co vše musí zvládat a přitom jsou stále milé, empatické, s úsměvem a dobrým slovem na rtech.
Jedno moudré přísloví říká, že lidé zapomenou, co jste jim řekli, nebo pro ně udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili. Velké díky proto patří všem sestřičkám, které dávají do své služby i kus srdce. Svěřeným pacientům tak poskytují nejen fyzickou úlevu, ale svou přítomností, úsměvem a objetím je umí v nemoci potěšit i na duši.
A víte, proč se Mezinárodní den sester připomíná právě 12. května? V tento den se totiž narodila anglická ošetřovatelka šlechtického původu, autorka odborné literatury Florence Nightingale. V dospělosti se rozhodla proti přání rodiny, a navzdory společenským konvencím doby, stát zdravotní sestrou, přestože v 19. století mělo toto postavení velmi špatnou pověst. Pomáhat druhým ale považovala za svou životní cestu a ošetřovatelství pokládala za své Bohem určené poslání.
Angažovala se v hnutí za práva chudých a navštěvovala nemocné v nemocnicích v Londýně a Edinburghu. Zde viděla, že největšími problémy jsou špatné prostředí, ve kterém se nemocní nachází, nedostatečná vzdělanost sester, minimální hygiena, chybějící organizace práce a v neposlední řadě lidský přístup k nemocným. V roce 1850 dokončila své počáteční školení jako zdravotní sestra v Institutu protestantské diakonie v Německu, pracovala u Milosrdných sester v Paříži a v srpnu 1853 nastoupila na post superintendantky Institutu péče o nemocné dámy v Londýně. V témže roce vypukla Krymská válka. Podmínky v lazaretech byly tak alarmující, že ministr války Sidney Herbert požádal Florence, aby zorganizovala ošetřovatelskou pomoc pro raněné vojáky. Florence odcestovala se skupinou dobrovolných sester do armádní polní nemocnice v Istanbulu, kde zpočátku nenašla pochopení ze strany lékařů, kteří nechtěli sestry k nemocným pouštět. Otřesné hygienické podmínky, nedostatek sanitárního zařízení, potravin, léků a pitné vody zde měl za následek katastrofální úmrtnost. Kromě zranění vojáci snadno podléhali sekundárním infekcím, zejména tyfu, choleře a úplavici. Florence začala bojovat proti tomuto stavu všemi dostupnými prostředky.
Změnila organizační režim, zaváděla nové ošetřovatelské postupy, zavedla hygienická opatření, sama se podílela na organizování zásilek zdravotnického materiálu a potravin. Díky jejímu úsilí se rapidně snížil počet úmrtí. Podle toho, jak neúnavně v noci s lucernou obcházela raněné, ji vojáci přezdívali „dáma s lampou“. Po návratu do Anglie se rozhodla upozornit na podmínky ve vojenském zdravotnictví. Požádala o audienci královnu Viktorii a vypracovala pro Královskou komisi zprávu
o souvislosti hygienických podmínek v lazaretech s úmrtností vojáků. Poprvé využila grafického zpracování statistických dat, které považovala pro laiky za srozumitelnější. V následujících letech Florence pracovala na vytvoření systému do té doby
nejednotné kodifikace nemocí a příčin úmrtí. V kombinaci s nalezením nových způsobů nakládání s daty, tak položila základy nově se rodícího oboru lékařské statistiky.
Její práce v Turecku získala takový respekt anglické veřejnosti, že byl vytvořen nadačního fond Florence Nightingale pro výcvik sester. S pomocí darů z něj založila Florence v roce 1860 v nemocnici Sv. Tomáše v Londýně první zdravotnickou školu v Anglii. Vzdělávání sester vedlo nejen ke zvýšení úrovně zdravotnictví, ale i ke zlepšení kreditu povolání zdravotní sestry. Roku 1869 Florence spolu s Dr. Elizabeth Blackwellovou a její sestrou Emily otevřely v Londýně první lékařskou fakultu pro ženy, která fungovala 31 let.
Za svůj život vydala Florence několik knih, desítky dokumentů, zpráv a letáků, věnujících se ošetřovatelství, sociálním problémům, zdraví, ale i postavení žen ve společnosti. Nejznámější dílo Notes on Nursing vyšlo v mnoha jazycích a je pomyslným svatým grálem ve vzdělávání sester. Florence Nightingale zemřela v Londýně v roce 1910 ve věku 90 let. Zanechala trvalý odkaz, který ukotvil standardy péče o pacienty a hygieny nemocničního prostředí. Stala se příkladem nejen pro
Anglii, ale pro celý svět. Za její aktivity jí byl udělen jako první ženě v historii Řád za zásluhy britského impéria. Od královny Viktorie dále obdržela Královský červený kříž. Zakladatel Červeného kříže Jean Henri Dunant prohlásil, že největším příkladem pro něj byla právě Florence Nightingale.