Posláním domácí hospicové péče je poskytnutí služeb pomoci nevyléčitelně nemocným osobám v konečném stádiu nemoci v domácím prostředí. Toto poslání naplňuje praktickou podporu a pomoc pečujícím osobám podle jejich individuálních potřeb.

Toto poslání naplňujeme spolu s multidisciplinárním týmem složeným z řad odporníků. Pomáháme provázet všechny zúčastněné osoby touto nelehkou situací, dle jejich individuálních potřeb a požadavků.

Co nabízíme?

  • všestrannou podporu a pomoc rodině, která na sebe vzala péči o člověka, který umírá
  • multidisciplinární tým
  • spolupráce s spraktickými a odbornými lékaři
  • paliativní péči zdravotních sester v domácím prostředí
  • pečovatelskou službu
  • odlehčovací službu
  • odborné sociální poradenství
  • sociální péči
  • duchovní podporu
  • psychologickou podporu
  • půjčovnu zdravotních a kompenzačních pomůcek i zdravotních přístrojů
  • praktickou pomoc při úmrtí uživatele
  • podporu a poradenství pečujícím osobám
  • péči o pozůstalé
  • pomoc dobrovolníků
  • zaškolení členů rodiny v ošetřování nemocného

Službu poskytujeme nepřetřižitě 24 hodin denně 7 dnů v týdnu.

Zdravotní péče je poskytována bezplatně na základě indikace ošetřujícího lékaře.

Podmínky pro přijetí

  • klient trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stádiu
  • klientova rodina je ochotna spolupracovat na domácí hospicové péči a alespoň jedna osoba je připravena převzít odpovědnost za celodenní péči o klienta
  • místo poskytování péče na území ORP Uherské Hradiště

Cílová skupina paliativní péče

Cílovou skupinu paliativní péče tvoří pacienti v pokročilých a konečných stádiích nevyléčitelných chorob. Onemocnění a stavy, které v pokročilých stádiích obvykle vyžadují paliativní péči, jsou:

  • nádorová onemocnění
  • neurodegenerativní onemocnění typu roztroušené skleróze, Parkinsonovy nemoci, demence,ALS
  • konečná stadia chronických orgánových onemocnění: srdečních, plicních, jaterních a ledvinných
  • AIDS
  • polymorbidní geriatričtí pacienti
  • pacienti v persistujícím vegetativním stavu
  • některé vrozené pediatrické syndromy a onemocnění
  • kriticky nemocní pacienti s nevratným multiorgánovým selháváním v prostředí intenzivní péče

 

Kontakt

Adresa: Velehradská třída 181, 686 01 Uh. Hradiště
Telefon: 572 555 784, 602 781 582
E-mail: dzp@uhradiste.charita.cz

Vedoucí projektu: Lenka Malušová

Kontaktní doba: Po – Pá  7.00 hod – 15.30 hod.

 

Vaše příběhy, poděkování:

 

Svatba. Babička paní Věry si moc přála dožít se vnuččiny svatby. Podařilo se. Paní Věra ve svatebních šatech i s ženichem pospíchali za babičkou ukázat jí svatební kytici. Už tehdy se o ni vnučka starala s pomocí Domácí hospicové péče. Babička dva dny po svatbě zemřela.

„…chtěla bych Vám za celou naši rodinu nesmírně poděkovat. Vzít si babičku domů bylo nejtěžší, ale zároveň nejsamozřejmější rozhodnutí mého života. Díky Vaší pomoci a podpoře to teď vnímá naše celá rodina stejně. Jsem Vám všem, celé zábřežské Charitě, hluboce vděčná, že babička mohla krásně, klidně a pokojně odejít doma v kruhu svých nejbližších, kteří ji drželi za ruku. Nebyla sama.

Děkuji moc za všechno a hluboce si Vaší práce vážím. Věra“

Závodník. Tatínek pana Martina byl motocyklový závodník, na stáří závodil na veteránech a pořád něco kutil v dílně. Jednou jej tam našli ležet na zemi. Diagnóza lékařů zněla jasně: nádor na mozku, zbývá půl roku života. Pan Martin s rodinou si tatínka vzali do péče domů.

„Pro každého je jednodušší nechat blízkého člověka v nemocnici, protože jej nevidí, jak odchází. Přitom každý chce z té nemocnice domů. Tatínek taky říkal, že chce domů... Rozhodli jsme se tedy pro Domácí hospicovou péči. Dojížděly k nám dvakrát denně zdravotní sestřičky, které zabezpečovaly zdravotní péči, v pozdějším stadiu nemoci mu ještě píchaly injekce. Přijížděla i pečovatelka, která pomohla s koupáním, potom ještě s hygienou na lůžku, s převlékáním a s úklidem. Sestry nás naučily, jak s tatínkem pohybovat, aby měl co nejmenší bolesti. Mé mamince pomohlo i jejich klidné vystupování, úsměv a vlídná slova. Mohli jsme sestřičky kdykoli zavolat a ony pomohly. Volali jsme i jednou v noci – když tatínek zemřel. Sestřička nám pomohla tatínka obléci a upravit a nabídla nám nechat jej ještě chvíli doma, abychom se s ním mohli rozloučit. To jsme ráno i s dětmi udělali. Taky jsme otevřeli okno, aby jeho duše mohla v klidu odejít. Děti pak neměly skoro žádné otázky jako: Proč umřel? Kam šel? Co s ním bude? Viděly ten proces umírání a smířily se s ním.

Je krásné, teď to tak cítím, že nám tatínek mohl umřít doma, v kruhu rodiny a v klidu. Martin“

Domácí hospicová péče je cestou ke konci, který může být důstojnější. Foto: ilustrační

 

Štěstí v neštěstí. Starat se o člověka na sklonku jeho života je těžké. Zvlášť, když jde o Vašeho blízkého. Své o tom ví paní Petra a její tchýně. Svého manžela a syna se rozhodly doprovodit doma s pomocí Charity.                                                

Dobrý den, pane řediteli.

„Chtěla bych moc poděkovat za skvěle odvedenou práci uherskohradišťské Charity. Péče o mého manžela byla pro mě, ale i jeho maminku hlavně psychicky vyčerpávající, ke konci života už nebyl ani trošku pohyblivý. Ale potkalo nás takové štěstí v neštěstí - dvě úžasné sestřičky, které k nám chodily vždy s úsměvem, vždy ochotné, přátelské, milé a jen díky nim jsme to všechno zvládly. Nepomáhaly jen s péčí o manžela, ale skvěle se staraly i o nás dvě. Dodávaly nám sílu do dalších dnů, vyřizovaly vše potřebné s lékaři, pohřební službou atd. a to jim nikdy nezapomeneme. Podle mého názoru dělaly víc, než mají v popisu práce. Jsou úžasné. 

Děkujeme!

S pozdravem Petra“

Oko do duše okno. Paní Anna - statečná žena, která zásadně odmítala jízdu výtahem, a do schodů na onkologii chodila po svých. Ještě nedávno. Pak přišly sestřičky Domácí hospicové péče. Usedly s mužem pacientky k její posteli a…

„Jeho oči na nás hleděly s nadějí, její pohled byl unavený, odevzdaný. V bytě ticho, přestože byl plný lidí. Začali jsme žertovat o „Polámaném mravenečkovi – čtyři stáli u postýlky“…Úsměv se objevil i v očích Aničky. A začali jsme všichni domlouvat plán Domácí hospicové péče, to protivné těžké ticho zmizelo. Dojednáno. „Tak zítra,“ loučili jsme se.  Uplynuly tři dny. Během nich jsme radily Aniččině muži: „Běžte za ní, držte ji za ruku a nebojte se jí podívat do očí. Všechno jí řekněte, ona to teď potřebuje slyšet, potřebuje vás cítit.“ A on to udělal. Naštěstí. Po těch třech dnech Anička zemřela. Vybavili jsme si naše první setkání, ty její oči. Věděla, že péče, kterou rodina zajišťovala, bude trvat chvíli. Odešla klidná ve své posteli a v blízkosti své lásky.

Pečovatelka Alena“